Bolesti na hrudi mohou být z různých příčin. Nejprve se snažíme vždy vyloučit závažné příčiny ohrožující život postiženého. Následně pak došetřujeme méně závažné zdravotní problémy. K nejběžnějším příčinám bolestí na hrudi patří onemocnění srdce, plic, jícnu, páteře, žeber, hrudní kosti,psychogenní příčiny,..
Může být příčinou prosté dekondice či nadváhy, ale narůstající dušnost může rovněž znamenat onemocnění srdce, plic, krve či jiné závažné onemocnění. Proto je vhodné, objeví-li se tento příznak, poradit se s lékařem.
Nepravidelně vnímaná srdeční akce může znamenat různě závažné onemocnění srdeční elektrické aktivity. Příčinou ale může být může být také prosté přetížení, nadměrný stres díky zaměstnání, či komplikované roddinné situace. V těchto případech je onemocnění srdce je potřeba vždy vyloučit.
Může znamenat postižení srdeční chlopně, ale rovněž se může jednat o zcela bezvýznamný funkční šelest. K odlišení těchto dvou prognosticky zcela zásadně odlišných jednotek je vhodné provést ultrazvukové vyšetření srdce (ECHO).
Může být způcobena celou řadou příčin, opět od zcela nevýznamných jako jsou situační synkopy u některých lidí vyvolaných pohledem na krev, bolestí až po první projev velice závažného onemocnění srdce či mozku. Proto je vždy nutné zevrubné pečlivé vyšetření.
Příčinou může být onemocnění žil či lymfatických cév, ale i onemocnění srdce, ledvin, různé ortopedické a hormonální nemoci. I zde je vidět, že komplexní přístup, který nabízíme, je výhodou bez nutnosti navštívit řadu odborníků.
Mohou být opět vyvolány cévním onemocněním, ale také postižením kloubů, šlach či svalů anebo onemocněním periferních nervů. Výjimkou nejsou ani systémová a metabolická onemocnění.
Ischemická choroba srdeční (ICHS) je aterosklerotické postižení věnčitých arterií, cév zásobujících srdeční sval krví (kyslíkem a živinami). K nejčastějším projevům ICHS patří akutní infarkt myokardu, angina pektoris, náhlá srdeční smrt,..
Srdeční selhání je soubor příznaků (syndrom) kdy z různých příčin srdce přestává stačit jako pumpa pokrýt všechny potřeby organizmu na dodávku kyslíku a živin tkáním a orgánům. Nejprve k tomuto nedostatku dochází při zátěži, později i v klidu. Projevuje se to únavností, dušností, otoky dolních končetin, bolestmi na hrudi, bušením srdce i poruchou vědomí. Nejčastější příčinou srdečního selhání jsou ischemická choroba srdeční, hypertenze, kardiomyopatie, chlopenní vady či arytmie.
Kardiomyopatie je onemocnění srdečního svalu vedoucí v konečném důsledku rovněž k srdečnímu selhání.
Chlopenní vady - onemocnění srdečních chlopní, což jsou ventily srdeční, které zabezpečují jednosměrný tok krve. Může docházet k zůžení nebo nedomykavosti chlopní projevující se opět únavností, zadýcháním, otoky dolních končetin, bolestmi na hrudi či bezvědomím. Tyto příznaky jsou projevem srdečního selhání.
Arytmie jsou poruchy vzniku, šíření a zániku elektrických srdečních vzruchů. Projevují se bušením srdce, pocity vynechávání pulzu, stavy na omdlení, závratěmi až ztrátou vědomí. Mohou se projevovat i dušností a nevýkonností. V některých případech se jedná o náhodné nálezy v rámci preventivní prohlídky. Známe celou řadu různých arytmií s různým dopadem na zdravotní stav i s různým rizikem komplikací. Některé arytmie jsou zcela neškodné, jiné mohou být životu nebezpečné a mohou končit náhlou srdeční smrtí. Pokud trpíte těmito příznaky, nechte se vyšetřit u lékaře.
Arteriální hypertenze, neboli vysoký krevní tlak, znamená opakované naměření krevního tlaku nad 140/90 mmHg. Vysoký krevní tlak vede k progresi aterosklerotického postižení cév a z toho plynoucímu zvýšenému riziku srdečních infarktů, mozkových mrtvic a dalších komplikací. Může být náhodným nálezem u lidí bez jakýchkoli potíží nebo se může projevovat bolestmi hlavy, zarudnutím v obličeji, nervozitou, dušností i bolestmi na hrudi při námaze.
Dlouhodobě zvýšená hladina krevních tuků (lipoproteinů) vede k urychlení stárnutí cév, tedy k progresi aterosklerózy. Toto pak následně vede k vysokému riziku ischemické choroby srdeční (infarktu myokardu, anginy pektoris, náhlé srdeční smrti), cévnímu onemocnění mozku (mrtvicím) i onemocnění cév dolních končetin. Spolu s hypertenzí a diabetem patří k základním velice významným ovlivnitelným rizikovým faktorům.